Na začátku roku 1946 podnikl P. Pitter cestu do zahraničí – do Anglie, Francie a Švýcarska. Hlavním cílem bylo dohodnout s britským Červeným křížem umístění asi 10 000 německých matek s dětmi do britské okupační zóny. Pitter zde mimo okruh svých blízkých známých jednal i s čs. velvyslancem dr. Maxem Lobkowiczem, s představiteli britského Červeného kříže i s čs. ministrem Janem Masarykem, který právě též dlel v Londýně. Než došlo na konkrétní závazky, bylo místo předjednané pro umístění matek s dětmi obsazeno vystěhovalci z Polska.
Pitter využil svůj asi tříměsíční pobyt pro shánění hmotné pomoci – nejen finančních příspěvků, ale i jiných praktických darů,např. získal od amerických evangelíků početné stádo jalovic pro chov. Mimo jiné se mu dařilo i domlouvat pro čs. studenty zahraniční studijní pobyty. Z dopisů je patrný i trvalý a hluboký Pittrův zájem o osud dětí v zámeckých ozdravovnách. Chce být informován o jednáních s čs. úřady (např. s dr. Kohoutem, přednostou odboru pro péči o mládež na ministerstvu sociální péče), rozdává spolupracovníkům pokyny a instrukce. Ve Francii navštívil Pitter své příbuzné, ve Švýcarsku trávil čas ve společnosti otce a sestry své nejbližší spolupracovnice, Olgy Fierzové.
Soubor korespondence z této cesty je i zajímavým dokumentem se svědectvím o stavu poválečné Evropy, která se potýkala s problémy v dopravě, zásobování i bydlení. Pitter se také zamýšlí nad změnami v chování tehdejších obyvatel Evropy, které tak krutým způsobem poznamenaly válečné roky.