Archiv Přemysla Pittra a Olgy Fierzové
Bez lásky, bez lidskosti, bez soucítění člověka s člověkem nic neobstojí.
Přemysl Pitter

Pittrovy děti

V prvních dnech po osvobození byly urychleně evakuovány děti z terezínského ghetta kvůli epidemii tyfu. Zámecké budovy bylo nutno upravit a připravit na provoz ozdravoven, shánělo se vybavení, šatstvo, obuv a lékařské vybavení. S tím vším pomohla UNRRA (mezinárodní humanitární organizace pro pomoc zemím zpustošeným druhou světovou válkou) ale i čeští podnikatelé a řada dobrovolníků. Děti po zotavení doháněly vzdělání, které jim bylo za války odepřeno, pátralo se také po jejich příbuzných. Většina židovské mládeže hledala nový domov v Palestině či později v Izraeli. Přátelské styky se svojí původní vlastí udržují po celý život, jak je patrné z osudů několika z nich.

Od konce července 1945 začaly být do ozdravoven přijímány i děti z internačních táborů, ve kterých za strastiplných podmínek žilo německé obyvatelstvo určené k odsunu z Československa. Pro ubytování německých dětí sloužil převážně zámek v Kamenici. Nejdéle zde působily jako vychovatelky Marie Černíková a Dobroslava Štěpánková, děti je oslovovaly teta Mája a teta Dobruška. Tyto dvě hluboce věřící evangeličky našly cestu k německé mládeži, vychovávané do té doby v pocitu nadřazenosti a nenávisti. Odměnou jim byla láska a vděčnost, kterou jim jejich svěřenci prokazovali i po mnoha letech. Někteří z nich se spolu přátelsky stýkají i v současné době.

O. Fierzová with M. Černíková (on the left) and D. Štěpánková (at the back).
O. Fierzová s M. Černíkovou (nalevo) a D. Štěpánková (vzadu)

ŽIDOVSKÉ DĚTI

Během okupace Československa se Přemysl Pitter snažil materiálně i morálně pomáhat židovským rodinám. Poté, co byly židovské děti z ozdravovny v Mýtě povolány se svými rodiči do transportů, posílal jim potravinové balíčky do koncentračních táborů. Se svými spolupracovníky promýšlel zajištění bezprostřední pomoci těmto dětem v poválečném období. V prvních dnech po skončení války obdržel od zdravotně sociální komise České národní rady pověření k realizaci svých záměrů a zahájil akci „zámky“ (1945 – 1947).

V knize Pavla Kohna Zámky naděje se mnozí z tzv. bývalých židovských dětí P. Pittra zmiňují o svém formování právě pod vlivem P. Pittra a O. Fierzové:

„Někdy jsem se až rozplakala, když jsem si uvědomila, jak jsou tam na mě hodní, jací to jsou lidé, že jsem někoho našla, komu mohu věřit, že se mohu na někoho obrátit…Přemysl a Olga, všichni jsme je milovali a do dneška mám tu lásku v srdci…A těmi zámky to neskončilo: oni se dál o nás zajímali, co děláme, k čemu jsme dospěli, čeho jsme dosáhli…“

(Tirza Or-Chadaš, str. 116)

„Kdybych měl tu životní epizodu, kterou jsem prožil na Štiříně, zhodnotit, musím říci, že pro mě znamenala mnoho a že na všechny, kteří se tam o nás starali, dodnes vzpomínám jako na lidi zcela výjimečné. Právě to, co nám všem tehdy dali, jsme potřebovali ze všeho nejvíc… Na nějakou pomstu nebo odplatu jsem nikdy nemyslel.“

Pitters‘ Jewish children.
Pittrovy židovské děti.

Jehuda Bacon, Magda Bar-Or, Pavel Kohn, Mordechai Livni, Greta Klingsberg, Jan Růžička, Moshe Traub, Michal Beer, Ruth Aviram.

Příběh zachráněného židovského dítěte

Jehuda Bacon

Narodil se v Moravské Ostravě v r. 1929 v rodině podnikatele, jako třináctiletý byl zařazen do transportu do Terezína, pak prošel Osvětimí. Po osvobození se dostal do Štiřína, zde absolvoval lekce v malířství a o dějinách umění mu přednášel dr. Vogel. Po odjezdu do dnešního Izraele vystudoval výtvarné umění a stal se významným výtvarníkem, vystavoval v řadě měst na celém světě.

Působil též jako profesor. Dnes žije se svojí rodinou v Jeruzalémě a na P. Pittra a jeho spolupracovníky nikdy nezapomněl: „Každé setkání s nimi dokázalo člověka povzbudit, protože v nich viděl v období plném negace a nevíry živé příklady dobrých činů, které přinášejí ovoce, a víry, že tenhle životní postoj funguje.“

Od 21. 4. – 15. 5. 2016 byla v budově Gemeindeamt und Musikschule Gunskirchen v Rakousku instalována výstava kreseb výtvarníka Jehudy Bacona – Jiřího Bakona (podrobnosti, fotografie, pdf).

K přečtení: ukázka z knihy Zámky naděje od Pavla Kohna
citace: KOHN, Pavel. Zámky naděje: děti Přemysla Pittra vzpomínají. 2. vyd. Chomutov: L. Marek, 2011, s. 97-109. ISBN 978-80-87127-30-8.
Unikátní zpověď osvětimského vězně: „Svědčil jsem proti Eichmannovi“, Lidové noviny, 20. září 2011.

Bacon a Rotshild J. Bacon
J. Bacon (vpravo) a S. Rotshild v r. 2011 a Jehuda Bacon v roce 1946.
JJ. Bacon v budově Gemeindeamt und Musikchule Gunskirchen v Rakousku, 2016.
J. Bacon v budově Gemeindeamt und Musikchule Gunskirchen v Rakousku, 2016.

Magda Bar-Or

Magda Bar-Or was born in Subcarpathian Russia in 1928. In 1944, Magda with her sister and mother were transported to Auschwitz, her father died in a Hungarian labor camp. Only Magda and her sister survived and arrived in sanatorium. After a stray journey to the territory of today's Israel, living in kibbutz, despite her family and health complications, she remained a life-optimist and for decades kept communication with homeland and other Pitters’ children. In 1964, she helped to organize the journey of P. Pitter and O. Fierzová to Israel, as well as the awarding of Jad Vashem in Jerusalem. She also attended the memorial events in honor of P. Pitter and O. Fierzová.

M. Kopelevičová (Bar-Or), 1946.
M. Kopelevičová (Bar-Or), 1946.
Bar-Or v roce 1954
M. Bar-Or, 1954.
M. Bar-Or, 2010.
M. Bar-Or, 2010.
M. Bar-Or se sestrou.
M. Bar-Or, vlevo se svou sestrou Nelly, 1967.

Pavel Kohn

Narodil se v roce 1929 v Praze. Přežil Terezín, Osvětim a Buchenwald, jeho celá rodina v nacistických koncentračních táborech zahynula. Po zotavení v ozdravovně na zámku Štiřín se rozhodl zůstat v Československu. Vystudoval dramaturgii, živil se jako publicista. V roce 1967 emigroval s celou rodinou do Spolkové republiky Německo, zde působil v redakci rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Po listopadovém převratu 1989 publikuje i v České republice, v roce 2011 vyšlo 2. vydání jeho knihy Zámky naděje – děti Přemysla Pittra vzpomínají.

Plnou verzi DVD „Křižovatky osudů“ s životními osudy tzv. „dětí P. Pittra“ lze zakoupit v muzejním obchodě ve Valdštejnské ulici.

V předmluvě napsal: „Byli to P. Pitter a O. Fierzová, dvě jména, která se v každém vzpomínání těchto poválečných dětí a mladistvých jistě ne neprávem objevují a prostřednictvím jejich činů, jak se zdá, poměřovaly celý svůj život.“ P. Kohn žil se svojí manželkou Rut, malířkou a ilustrátorkou, a s dětmi a vnoučaty v Německu a často navštěvoval Prahu. Zemřel v červnu r. 2017.

K přečtení: ukázka z knihy Zámky naděje od Pavla Kohna

Kohn a Fantl po skončení akce Zámky
P. Kohn (vpravo) a Tomáš Fantl po skončení „akce zámky“.
Kohn 2010
P. Kohn v r. 2010.
P. a R. Kohnovi u stromu P. Pittra v Aleji spravedlivých Památníku Jad Vašem v Jeruzalémě, 2011.
P. a R. Kohnovi u stromu P. Pittra v Aleji spravedlivých Památníku Jad Vašem v Jeruzalémě, 2011.

Mordechai Livni

Narodil se v Praze na Starém Městě r. 1926 v přísně ortodoxně židovské rodině jako Max Lieben. Jeho otec byl středoškolským profesorem. Po okupaci a zřízení Protektorátu Čechy a Morava mu stejně jako ostatním židovským dětem bylo zakázáno navštěvovat jakékoli školy. O to více se zapojil do sionistického a socialistického hnutí mládeže Makabi Hacair. V roce 1943 byl jako osmnáctiletý deportován se svou rodinou do Terezína. Tam zůstal až do podzimu 1944, kdy byl transportován do Osvětimi. Poté se dostal do Kauferingu, což byl pobočný tábor spadající pod Dachau. Ke konci války musel ještě přežít pochod smrti do Dachau, kde byl 1. května 1945 osvobozen. Po osvobození se vrátil do Prahy, kde se v červenci 1945 setkal s Přemyslem Pittrem. Ten mu řekl o zřízení dětských ozdravoven pro děti z koncentračních táborů a nabídl mu, aby tam vedl skupinu dětí. Mordechaj Livni tuto nabídku přijal a strávil v ozdravovnách několik týdnů. Poté se díky svému sionistickému přesvědčení názorově rozešel s dalšími pedagogy a ozdravovny opustil. Začal se opět angažovat v hnutí Makabi Hacair a nakonec odjel roku 1949 do Izraele, kde pracoval převážně jako technik.

„V červnu 1945, když jsem byl ještě docela vyzáblý, setkal jsem se s Přemyslem Pittrem, křesťanem, který znal moje rodiče. Riskuje svůj život, navštěvoval židovské rodiny (před deportacemi) a pomáhal jim (později jsem se dozvěděl, že ukrýval židovské děti ve dvou dětských domovech, které zřídil– ale rodiče dětí je vyžádali zpět ještě před deportací – nechtěli být od nich odděleni).“

rodina
Rodina Liebenů se třemi syny a psem v roce 1927.
Livni, 1945
M. Lieben-Livni v roce 1945.
Livni s manželkou, 2014
Mordechaj Livni se svojí ženou Chavou v roce 2014.

Greta Klingsberg

Narodila se jako Greta Hofmeister 11. září 1929 ve Vídni. Po připojení Rakouska k Německu v r. 1938 však s rodinou utekla před nacisty do Československa. Její rodiče poté odjeli do Palestiny. Ona a její mladší sestra zůstaly v Československu, v židovském sirotčinci v Brně, původně jen dokud jejich rodiče neseženou v Palestině nutné zázemí pro dvě děti. Situace se však radikálně změnila po okupaci a následném zřízení protektorátu Čechy a Morava v roce 1939. Greta a její sestra uvázly na území protektorátu a r. 1942 se ocitly v Terezíně. V říjnu r. 1944 pak byly obě dvě nasazeny do transportu do Osvětimi. Zde Greta prošla selekcí a byla poslána na práci do muniční továrny v Öderanu. Její sestra osvětimskou selekci nepřežila.

Ke konci války se při evakuaci vězňů z továrny shodou náhod vrátila zpět do Terezína, kde byla osvobozena. Poté se dostala do zámeckých ozdravoven, kde se společně s ostatními dětmi z koncentračních táborů zotavovala. Setkala se také několikrát s Přemyslem Pittrem.

„On (Přemysl Pitter) na nás dělal veliký dojem, když mluvil, bylo naprosto jasné, že je přesvědčen o tom, co říká, že to, co říká, a jeho osoba jedno jsou. V tom byla jeho velikost.“

Uprostřed Greta Klingsberg v roce 2013.
Uprostřed Greta Klingsberg v roce 2013.
Židovská mládež v tanečních krojích ve štirřínském zámeckém parku.
Greta Klingsberg druhá zprava.
Židovská mládež v tanečních krojích ve štirřínském zámeckém parku. Greta Klingsberg druhá zprava.

Jan Růžička

Narodil se roku 1936. Když mu bylo šest let, byl se svou babičkou v roce 1942 po krátkém pobytu v táboře nedaleko dnešní Wroclawi umístěn do Terezína. Protože ho dali mezi české děti, záhy zapomněl němčinu a začal mluvit česky. V Terezíně se také dočkal konce války. Když v Terezíně propukla epidemie tyfu, byl i s dalšími dětmi počátkem července 1945 Přemyslem Pittrem odvezen na zámecké ozdravovny. Zde zůstal až do konce akce Zámky a Přemysl Pittter mu později zprostředkoval adopci do české rodiny.

„V Olešovicích jsem byl ubytován s dětmi se stejnou minulostí a v příjemném prostředí. Po určité době jsem dostal zprávu, že v Argentině žije můj otec. Přemysl Pitter a jeho spolupracovníci však zjistili, že žije v poměrech, které mu neumožňují, aby se o mne řádně staral. Když zámek Olešovice byl předán do jiné správy, byl jsem přeložen do Kamenice a když i Kamenice byla předána, byl jsem ubytován v ozdravovně Mýto u Rokycan. Zde jsem chodil dále do školy a na vlastní žádost na evangelické náboženství. Protože se můj otec už dlouho nehlásil, hledal Přemysl Pitter pro mne „spolehlivého“ otce. Z evangelických kruhů mu byl doporučen pan Jan Růžička. Tak jsem se dostal do mé dnešní rodiny.“

Jeho kontakty s Přemyslem Pittrem a Olgou Fierzovou nekončily ani po jeho odchodu do emigrace. Rodina Jana Růžičky s nimi udržovala kontakt pomocí dopisů a dokonce se šedesátých letech potkali i osobně, r. 1967 ve Vídni a r. 1968 ve Švýcarsku v Sachseln u Sarnersee, kde spolu trávili dovolenou. Při návratu z ní se Růžičkovi dozvěděli, že Československo bylo náhle obsazeno vojsky Varšavské smlouvy a rozhodli se zůstat v zahraničí. Následně odcestovali do Izraele, kde žila Růžičkova sestra Hana.

10 letý
Jan Růžička ve věku 10 let.
J. Růžička 2010
Jan Růžička v roce 2010.

Moshe Traub

Narodil se roku 1926 v Jasině na Podkarpatské Rusi, která v té době byla součástí Československé republiky. Po jejím rozbití a následném zřízení protektorátu Čechy a Morava však toto území připadlo Maďarsku. V roce 1944 byl se svou rodinou nejprve přemístěn do ghetta Mateszalka, poté byli zařazeni do transportu do Osvětimi – Birkenau. Odtud byl se svým bratrem poslán na práci do uhelných dolů v Javišovicích. Do konce války ještě musel přežít pobyty v Buchenwaldu a v Terezíně.

Po osvobození se dozvěděl o operaci Zámky a krátce nato se v Milíčově domě seznámil s Přemyslem Pittrem, Olgou Fierzovou a jejich dalšími spolupracovníky. Nabídl jim svou pomoc a poté pro zámecké ozdravovny vykonával různé administrativní práce. Zároveň se zde zotavoval sám a zprostředkoval pobyt i svým dvěma sestřenicím.

„Oba, Přemys Pitter a Olga Fierzová, byli neobyčejně humánně založení lidé. Mluvili s dětmi, vždycky se od nich chtěli dovědět, co jim chybí, po čem touží, a snažili se probudit jejich odvahu k životu.“

Po svém příchodu do Palestiny v květnu 1947 pracoval jako organizátor stavby domů a bytů. Stal se otcem dvou dětí. V roce 1964 pomáhal se svou sestřenicí Magdou Bar-Or organizovat cestu P. Pittra a O. Fierzové do Izraele i předání ocenění v Památníku židovského utrpení Jad Vašem v Jeruzalémě. Zemřel po delší nemoci v r. 2011.

Moshe Traub
Moshe Traub.

Maud Michal Beer

Narodila se jako Maud Stecklmacherová v roce 1929 v Prostějově. Rodina patřila k sionistickému hnutí B´nei B´rit a WIZO. Maud a její sestra Karmela chodily cvičit do židovské sportovní organizace Makkabi. V roce 1942 odchází rodina Stecklmacherových do Terezína. Maud byla umístěna do dívčího domova v L 410, „heim“ č. 25, pracovala v zemědělství. Zapojila se zde do činnosti terezínské odbočky sionistické organizace mládeže Hechaluc, její členové pomáhali starým lidem v ghetu. Tatínek v Terezíně v roce 1943 zemřel.

Po osvobození byla v ozdravovně ve Štiříně. Pomáhala připravovat odchod židovských dětí z Čech a Moravy do Palestiny. Do Izraele odešla spolu se sestrou a maminkou až v r. 1949, zde začínaly svůj nový život v kibucech.

Paní Michal se provdala, s manželem studovali, narodily se jim 3 děti. Pracovala ve zdravotnictví, manžel pro americkou firmu. Dnes žije ovdovělá paní Beer v Tel Avivu.

Ke 12. narozeninám daroval strýček malé Maud v r. 1941 fotoalbum zachycující její dětství; bylo schované u známých na půdě, po válce jej dostala zpět. Po dlouhém rozmýšlení album věnovala washingtonskému muzeu holocaustu; poslali jako poděkování dobré kopie. Mezi materiály, které se paní Beer podařilo zachránit, je také unikátní vysvědčení z Terezína, které dětem napsala učitelka E. Weisová (nepřežila selekci), dále různé kresby a autentické záznamy. Existují i stránky na webu s materiály o její rodině a osudu: http://maudb.weebly.com/, zde jsou i ukázky dokumentárních pořadů a je zde i publikace Co oheň nespálil o životě rodiny paní Maud Michal Beer.

Michal Beer - Mautka spolu s rodiči, 1935.
Michal Beer - Mautka spolu s rodiči a mladší sestrou Karmelou asi v r. 1935.
Unikátní vysvědčení M. Steckelmachrové-Beer.
Unikátní vysvědčení M. Steckelmachrové-Beer napsané v Terezíně v r. 1944.
M. Beer has also this star in her album.
M. Beer má ve svém albu i tuto hvězdu.

Ruth Aviram

Narodila se jako Rita Voglová v roce 1932 v Opavě. Rodina vlastnila obchodní dům Hermann Vogel. V r. 1942 transportována s rodinou do Terezína, maminka zde pracovala v důležité dílně na zpracování slídy, to ji i malou Ritu-Ruth zachránilo před dalšími transporty. Otec zahynul v Osvětimi.

Po osvobození pobývala Ruth v ozdravovně v Kamenici. Po odchodu do Palestiny byla rok v kibucu, pak absolvovala školu pro ošetřovatelky. Pracovala jako vrchní sestra ve vojenské nemocnici, ředitelem byl její budoucí manžel. Ten pocházel z židovské komunity v Íráku. Od r. 1959 se za nimi přestěhovala i matka Ruth, žila do věku 86 let. Ruth má dvě děti, syna (žije v Dominikánské republice) a dceru (žije v USA, je též zdravotnicí).

Ruth ovdověla, žije v Haifě v Izraeli.

S rodiči
Ruth Aviram s rodiči asi v r. 1936.
S matkou, po osvobození
Ruth Aviram s matkou po osvobození.
Ve svém bytě v roce 2014
Ruth Aviram ve svém bytě v r. 2014, foto P. Šolar.

NĚMECKÉ DĚTI

P. Pitter navštěvoval jako člen sociální komise Zemského národního výboru internační tábory, do kterých bylo před odsunem shromažďováno obyvatelstvo německého původu. Do „akce zámky“ tak později přibral i německé děti z těchto táborů. Za tyto aktivity byl mnohými Čechy kritizován. Děti se měly zotavit, zapomenout na hrůzy války a pokusit se najít vzájemné odpuštění. Výchova německých dětí nebyla snadná, zvlášť v případě starších německých dětí ovlivněných nacistickou propagandou v Hitlerjugend. Vychovatelkám (Marie Štěrbová–Černíková, Klára Mágrová, Dobruše Štěpánková a další) se přesto podařilo k těmto dětem přiblížit. Dokázaly s nimi rozmlouvat i o válečné minulosti jejich rodin, a také jim ukázaly krásu německé kultury, aby pomohly budovat národní hrdost na hodnotných základech.

Hans Wunder (jeden z bývalých tzv. německých dětí P. Pittra) říká v DVD Křižovatky osudů o svém životě: „Můj prožitek a mé setkání s Přemyslem Pittrem a tetou Olgou, s tetami Dobruší, Majou, Helenou, paní Blankou… nám ukázaly, že existují ještě jiní lidé, kteří jsou také Češi, kteří ale myslí úplně jinak, než ti, kterým Němci možná strašně ublížili a kteří jsou naplnění nenávistí vůči nim, a já jsem šťastný, že jsem mohl strýčku Přemyslovi snad správně porozumět, že láska mezi lidmi je to pravé, že to platí a že nás to chrání před tím, abychom sami pociťovali nenávist, která nikoho nepřivede dál. Že zcela určitě německé, ale ani jakékoli jiné děti nemohou za to, co dělali jejich rodiče, a když tady dokážeme najít ta správná slova a dosáhneme, aby se děti staly součástí velkého společenství národů, jen to je ta cesta, kterou on nastoupil a kterou svůj celý život šel, prosazoval a zastupoval.“

Brigitte Zarges, Edeltraud Kretschmer, Hans Wunder

Německé děti v Kamenici, 1946.
Německé děti v Kamenici, 1946.
Klára Mágrová.
Klára Mágrová.
Skupina německých chlapců s vychovatelkami M. Štěrbovou (vpravo) a D. Štěpánkovou (vlevo).
Skupina německých chlapců s vychovatelkami M. Štěrbovou (vpravo) a D. Štěpánkovou (vlevo).

Brigitte Zarges

Narodila se r. 1933 v rodině německého bankovního úředníka, která žila v Čechách již po generace. Během pražského květnového povstání byli otec a 16letý bratr odvedeni, později pracovali na statku. Brigitte s maminkou a roční sestřičkou skončily v internačním táboře, malá sestřička zemřela. Nemocná a zesláblá Brigitte naštěstí putovala do ozdravovny v Lojovicích a Kamenici, její matka zde pak pomáhala v kuchyni.

Dnes žije Brigitte se svojí rodinou v Německu a rok strávený v Kamenici pokládá za osudový: „Jsem rozhodně vděčná, že jsem všechny tyto lidi (v ozdravovnách) směla potkat. Oni obohatili můj život a doufám, že mnohé bude prostřednictvím mých čtyř dětí a sedmi vnoučat šířeno do snad mírumilovného a tolerantního světa dále.“

Zarges v roce 1937
B. Zarges v roce 1937.
Zarges v roce 1947
Zarges v roce 1947.
Zarges v roce 2010
Zarges v roce 2010

Edeltraud Kretschmer

Narodila se v r. 1931 v Opavě v rodině německého krejčího, do Prahy se dostala v únoru r. 1945 jako uprchlík před ruskou armádou. Během bombardování Prahy se jí zhoršilo zranění nohy a páteře, putovala do různých nemocnic a po osvobození Prahy do internačních táborů pro německé obyvatelstvo.

Dostala se do zámecké ozdravovny v Kamenici a pomalu se opět učila chodit s pomocí berlí. Zde se také setkala se svojí maminkou, po r. 1947 byly odsunuty do Německa. Později se provdala a pracovala jako knihovnice. Stále vzpomínala: „…když jsem něco rozhodovala třeba už jako dospělá, vždycky jsem přemýšlela o tom, co by tomu řekla teta Olga a co by o tom soudil strýček Přemysl, to nás formovalo.“

Žila v Mnichově, zemřela v březnu r. 2015.

Kretschmer na konci 40. let 20. století
E. Kretschmer na konci 40. let 20. stol.
Kretschmer v roce 2013
E. Kretschmer v r. 2013.

Hans Wunder

Narodil se v Berlíně r. 1935 v rodině knihkupce a nakladatele, kvůli bombardování Berlína se spolu s matkou, sestrou a mladšími bratry dostali do malé vesnice u Liberce. Před blížící se ruskou frontou prchala rodina na západ Čech, u Prahy se dostali do přestřelky. Děti i matka utrpěly zranění, Hansova sestra v červenci 1945 zemřela na otravu krve.

Do zámeckých ozdravoven se malý Hans dostal po pobytu v různých internačních táborech. Zde teprve získal zprávy o rodičích. Zpět do Německa se vrátil až v r. 1947, vystudoval a stal se stavebním inženýrem, cestoval po světě.

Nyní žije spolu s manželkou Renatou ve svém domě na předměstí Berlína. S velkou vděčností vzpomíná: „…v mém srdci zůstává velká láska k těmto lidem (P. Pitter a O. Fierzová) a jejich pomocníkům. To byla teta Dobruše a teta Maja, ty byly naše náhradní matky, ohromní lidé.“

V Kamenici 1946
Hans Wunder (zcela vpravo) v Kamenici roku 1946.
H. Wunder
H. Wunder v roce 2013.

 

© Národní pedagigické muzeum a knihovna J. A. Komenského 2013–2019