V létě 1944 se na chatě Z. Teichmana na Samechově nedaleko městečka Sázavy konala tajná porada o výchově a bezprostřední pomoci válkou postiženým dětem v poválečném období. V rozmezí let 1944 – 1945 začal Pitter připravovat plán pomoci židovským dětem, které přežily nacistické koncentrační tábory. Ustavil Výbor křesťanské pomoci židovským dětem. Okruh ilegálního výboru byl sestaven z pracovníků YMCA a YWCA, pedagogů, církevních pracovníků z církve československé a českobratrské církve evangelické.
V prvních dnech po osvobození byly urychleně evakuovány děti z terezínského ghetta kvůli epidemii tyfu. Zámecké budovy bylo nutno upravit a připravit na provoz ozdravoven, shánělo se vybavení, šatstvo, obuv a lékařské vybavení. S tím vším pomohla UNRRA (mezinárodní humanitární organizace pro pomoc zemím zpustošeným druhou světovou válkou) ale i čeští podnikatelé a řada dobrovolníků. Děti po zotavení doháněly vzdělání, které jim bylo za války odepřeno, pátralo se také po jejich příbuzných. Většina židovské mládeže hledala nový domov v Palestině či později v Izraeli. Přátelské styky se svojí původní vlastí udržují po celý život, jak je patrné z osudů několika z nich.
Od konce července 1945 začaly být do ozdravoven přijímány i děti z internačních táborů, ve kterých za strastiplných podmínek žilo německé obyvatelstvo určené k odsunu z Československa. Pro ubytování německých dětí sloužil převážně zámek v Kamenici. Nejdéle zde působily jako vychovatelky Marie Štěrbová-Černíková a Dobroslava Štěpánková, děti je oslovovaly teta Mája a teta Dobruška. Tyto dvě hluboce věřící evangeličky našly cestu k německé mládeži, vychovávané do té doby v pocitu nadřazenosti a nenávisti. Odměnou jim byla láska a vděčnost, kterou jim jejich svěřenci prokazovali i po mnoha letech. Někteří z nich se spolu přátelsky stýkají i v současné době.