Během okupace Československa se P. Pitter a O. Fierzová snažili pomáhat židovským rodinám a se svými spolupracovníky se zajímali o bezprostřední pomoc dětem v poválečném období. Hned po osvobození získal P. Pitter pověření zdravotně sociální komise České národní rady a zahájil „akci zámky". Na zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a v penzionu v Ládví (vše v okolí Prahy), které přeměnil na ozdravovny, soustředil děti různých národností z německých koncentračních táborů i z českých internačních táborů. Kuchařky vařily lehká vegetariánská jídla, což nebylo jednoduché v době lístkového přídělového systému a nedostatku potravin. Dětem byla poskytnuta také lékařská péče, v olešovickém Lékařském domě působil MUDr. Emil Vogl. Tento židovský lékař se vrátil z koncentračního tábora s podlomeným zdravím, ztratil během války všechny své příbuzné včetně manželky. Obětavě pomáhal dětem všech národností.
P. Pitter odsuzoval poválečné násilí na německém obyvatelstvu a kritizoval špatné zacházení s Němci v internačních táborech, které navštěvoval jako člen sociální komise Zemského národního výboru. Zasazoval se o humanizaci těchto táborů. Jeho názor, že děti jsou děti a že je nehumánní a nekřesťanské, aby trpěly za činy svých rodičů, nebylo snadné u tehdejších českých úřadů a české veřejnosti prosadit. Při odsunu Němců, který v roce 1945 na Postupimské konferenci odsouhlasily vítězné mocnosti, zprostředkovával P. Pitter se svými spolupracovníky spojení dětí s jejich rodiči nebo příbuznými.
Zdravotní a sociální péče se po zotavení dětí prolínala s výchovou a přívětivým zacházením. K prvním spolupracovníkům P. Pittra v ozdravovnách patřili manželé Teichmanovi, manželé Růžičkovi a profesorka Otuše Dürrová. Postupně pro péči o děti získávali další dobrovolné spolupracovníky. „Akcí zámky" prošlo více než 800 dětí, z nichž asi polovina byly děti německé národnosti. Pátrání po ztracených dětech nebo jejich rodičích pokračovalo ve spolupráci s německými orgány až do roku 1950.
Ke stažení:
