Archiv Přemysla Pittra a Olgy Fierzové
Bez lásky, bez lidskosti, bez soucítění člověka s člověkem nic neobstojí.
Přemysl Pitter

Příběh Marion Calmanovičové – židovské dívky z ozdravovny v Mýtě

Prvními obyvateli ozdravovny v Mýtě u Rokycan se po jejím otevření staly děti židovských uprchlíků. Byly mezi nimi také sestry Marion a Ellen Calmanovičovy, jejichž rodiče byli v únoru 1938 nuceni uprchnout z Lipska, kde jejich rodina žila od r. 1922.[1]

Jejich matka Anna pocházela z Litně (okr. Beroun) a měla v Československu příbuzné, otec pocházel z Rumunska. Dvě starší sestry Rosa a Hildegarda odjely do Palestiny. Do Mýta byly Marion a Ellen přijaty 24. března 1939. O den dříve prohlédl dívky MUDr. Ctibor Bezděk a jejich pobyt v ozdravovně doporučil (mimo jiné pro chudokrevnost a u Marion také pro „neurosu srdce“).[2] Starší Ellen pobyla v Mýtě s přestávkami kratší dobu, zotavila se a koncem února 1940 nastoupila v Praze do přípravného kurzu do Palestiny.[3] Marion se také zotavila, až na přetrvávající „srdeční neurosu“. Pobývala v Mýtě s přestávkami (návštěvy u matky v Praze, matka ji také v ozdravovně navštěvovala) až do listopadu 1941. Marion zpočátku kvůli své nemoci nechodila do školy, ale učila se doma, pomáhala také při úklidu a vaření nebo při koupání menších dětí.[4] V zimě 1940/1941 už se zotavila natolik, že mohla i lyžovat.

3. listopadu 1941 odjela Marion definitivně za matkou do Prahy a spolu s ní a se sestrou Ellen nastoupily 17. prosince 1941 do transportu do Terezína a odtud pak odjely 6. září 1943 transportem Dl do Osvětimi.[5] V rodinném táboře v Osvětimi se Marion setkala se svým kamarádem z ozdravovny v Mýtě Adolfem Bergmanem. Toto setkání po válce vylíčila Olze Fierzové Marionina teta, která holocaust přežila.[6] Přemysl Pitter s Olgou Fierzovou posílali „svým“ dětem, o kterých věděli, balíčky do Terezína i do Osvětimi. Vzkaz s poděkováním za balíček poslali z koncentračního tábora Adolf B. i Marion.[7] Marionin korespondenční lístek z Osvětimi byl Přemyslu Pittrovi doručen až v květnu 1944. Dva měsíce poté, co byli Marion se svou rodinou a tisíci dalšími obyvateli Terezínského rodinného tábora Osvětim II Březinka zavražděni během jediného dne 8. 3. 1944.

 



[1] Národní Archiv Praha, fond Policejní ředitelství v Praze, Calmanovičová Anna (sign. C 103/1)

[2] Archiv P. Pittra a O. Fierzové, Kartotéka dětí, KD-000391

[3] Archiv P. Pittra a O. Fierzové, ČAPP 21, Deník našeho domečku v Mýtě 1939 – 1941, záznam z 24. 2. 1940

[4] Archiv P. Pittra a O. Fierzové, ČAPP 21, Deník našeho domečku v Mýtě 1939 – 1941, záznam z 12. 10. 1940

[6] Fierzová, Olga: Dětské osudy z doby poválečné, Praha 1992, s. 14-15

[7] Fierzová, Olga: Dětské osudy z doby poválečné, Praha 1992, s. 16

 

© Národní pedagigické muzeum a knihovna J. A. Komenského 2013–2024