Konec války zastihl Přemysla Pittra na balkánském bojišti, kde sloužil v pevnosti Bileća na hranicích mezi Hercegovinou a Černou Horou jako sanitní pomocník a následně jako velitel marodky. Z hlediska jeho pacifistického přesvědčení mu nová funkce plně vyhovovala, protože teprve tady podle svých slov mohl sloužit těm, co trpí. „Mám tu Bosence, Srby, Turčíny, Černohorce, Maďary, Poláky, Němce, Čechy – neznám rozdílů, všichni stejně potřebují služeb lásky.“